Retro Parma Dres – Zlatá éra italského fotbalu 90. let

Parma Calcio byla založena v roce 1913 jako Verdi Football Club, pojmenovaná po slavném rodákovi z okolí – operním skladateli Giuseppe Verdim. Po řadě přejmenování se klub usadil pod názvem Parma a po desetiletí vegetoval ve středních patrech italského fotbalu, daleko od reflektorů Serie A.

Zlom přišel na počátku 90. let, kdy se za klubem postavila lokální potravinářská společnost Parmalat. Finanční injekce změnila vše. Klub pod vedením kouče Nevia Scaly začal budovat tým, který záhy otřásl celou Evropou. V roce 1993 Parma získala Pohár vítězů pohárů, když ve finále v Londýně porazila Antwerp 3:1. Byl to teprve začátek.

V roce 1995 přišel historický triumf v UEFA Cupu – ve finále byl poražen Juventus, odvěký rival. Tento úspěch měl o to větší příchuť, že šlo o čistě italské finále a Parma dokázala přemoci turínského giganta. V roce 1999 Parma UEFA Cup zopakovala, tentokrát zdolala Olympique de Marseille. Dvě triumfy v UEFA Cupu během čtyř let – to je dědictví, které málokterý klub může nabídnout.

Parma se stala synonymem defenzivní organizovanosti a útočné brilantnosti zároveň. Trenéři jako Carlo Ancelotti a Alberto Malesani navázali na Scalovu práci a klub pravidelně bojoval o titul v Serie A, byť o ten konečný přišel vždy o vlásek. Nejblíže k titulu byl v sezóně 1996/97.

Pak přišel pád. V roce 2003 zkrachovala společnost Parmalat – jeden z největších finančních skandálů v historii Itálie. Klub se dostal do finančních potíží, ze kterých se vzpamatovával celé roky. V roce 2015 Parma prošla dokonce insolvencí a musela začít znovu v Serie D – čtvrtá liga, zásadní propast od vrcholu evropského fotbalu.

Avšak příběh Parmy není tragedií. Je to příběh znovuzrození. Klub se systematicky vracel přes Serie C a Serie B zpět do nejvyšší soutěže, kde dnes opět drží krok s italskou elitou. Fanoušci ve žlutých a modrých šálách v hledišti Tardiniho stadionu jsou živým důkazem toho, že fotbalová vášeň přečká i ty nejtemnější časy.

Mluvit o Parmě znamená mluvit o hráčích absolutní světové třídy. Gianluigi Buffon začínal svou kariéru právě v Parmě – jako sedmnáctiletý talent se stal základní jedničkou a svými výkony upoutal pozornost celého světa. Před odchodem do Juventusu v roce 2001 byl Buffon nejdražším brankářem v historii fotbalu. Na gólmana, který se stal symbolem italské defenzivy, vzpomínají fanoušci dodnes.

Fabio Cannavaro byl dalším obranným pilířem, který v Parmě dozrál v hráče světového formátu. Spolu s Liliánem Thuramem tvořili dvojici středních obránců, která patřila k absolutní světové špičce. Thuram, francouzský obránce s karibskými kořeny, byl v Parmě skutečnou legendou a jeho výkony přispěly ke zlatým éře klubu.

V útoku zářil Hristo Stoichkov, i když jeho působení bylo krátké, a především Hernan Crespo – argentinský kanonýr s čichem na branky a technikou hodnou baletu. Crespo se stal jedním z nejdražších přestupů tehdejší doby, když odešel do Lazie. Juan Sebastián Verón přinášel kreativitu a eleganci do středu pole a jeho přihrávky byly pravým fotbalovým uměním.

Gianfranco Zola, kouzelník s číslem deset, byl v Parmě před svým odchodem do Chelsea tím, co odlišovalo průměrný tým od mimořádného. Dino Baggio a Massimo Crippa zajišťovali stabilitu středové řady. Enrico Chiesa – otec pozdějšího italského reprezentanta Federica Chiecy – byl dalším útočníkem, který nosil parmatské barvy s hrdostí.

Mezi trenéry vynikal zejména Nevio Scala, architekt zlaté éry, jehož taktická disciplína a schopnost pracovat s osobnostmi změnila klub navždy. Carlo Ancelotti zde navázal a prokázal manažerské schopnosti, které ho posléze dovedly k triumfům v Juventusu, AC Milanu a dalších gigantů.

Dresy Parmy jsou ukázkou toho, jak může fotbalový outfit v sobě nést celou éru. Základní kombinace žluté a modré – gialloblù – je jednou z nejkrásnějších v italském fotbalu a dodává dresům okamžitě rozpoznatelný charakter.

Dresy z počátku 90. let, kdy Parma dobývala Evropu, jsou dnes absolutními sběratelskými klenoty. Design byl typicky italský: elegantní, střídmý, s logem Parmalatu jako hlavním sponzorem. Právě sponzor Parmalat se stal neodmyslitelnou součástí vizuální identity a dresy s touto nápisem jsou silně spojeny s triumfy v pohárech.

Dres z finále Poháru vítězů pohárů 1993 a dresy z obou vítězných finále UEFA Cupu (1995 a 1999) patří k nejcennějším kusům v celé historii italského klubového fotbalu. Výrobce Lotto byl partnerem Parmy v jejích nejslavnějších letech a střihy té doby – přiléhavější, s charakteristickými pruhy a detaily – jsou dnes symbolem celé fotbalové estetiky 90. let.

Venkovní dresy v bílé nebo tmavě modré barvě přinášely zajímavé variace na základní téma. Některé ročníky přinesly odvážnější geometrické vzory, jiné vsadily na čistotu a jednoduchost. Každý retro Parma dres z tohoto období je nositelem příběhu – příběhu o době, kdy byl italský fotbal absolutní světovou špičkou a Parma jeho korunovačním klenotem.