Retro Andrea Pirlo Dres – Maestro z Milána a Turína

Pirlova cesta na fotbalový Olymp nebyla přímočará. Začínal v Brescii, kde si ho jako teeneagera všiml Inter Milán. Jenže v Interu nenašel své místo – byl příliš subtilní, příliš pomalý, říkali tehdy. Velký omyl. V roce 2001 přestoupil do AC Milan, kde pod vedením Carla Ancelottiho prošel zásadní transformací. Přesunul se z ofenzivního záložníka na pozici hlubokého playmaker – regissta – a zrodila se legenda. V Miláně zažil nejslavnější léta své kariéry. Dvakrát vyhrál Ligu mistrů (2003 a 2007), dvakrát Sérii A, jednou Coppa Italia. Finále Ligy mistrů 2003 proti Juventusu bylo zvláštní – rozhodovalo se na penalty a Pirlo proměnil svůj pokus s ledovým klidem. V roce 2006 přišel životní triumf: mistrovství světa v Německu. Pirlo byl motorem italské reprezentace, jeho přihrávky z hloubky pole diktovaly rytmus každého zápasu. Zlatá medaile z Berlína zůstává korunou jeho reprezentační kariéry. Po odchodu z Milána v roce 2011 ho mnozí odepisovali – měl přes třicet let. Co udělal? Přestoupil do Juventusu a vyhrál čtyři tituly v řadě. Jako by věk pro něj neplatil. V Turíně hrál do roku 2015, pak strávil sezónu v New York City FC, než kariéru ukončil v roce 2017 v New Jersey Devils. Po hráčské kariéře se pustil do trénování – vedl Juventus U-23, pak A-tým, a dnes působí jako hlavní trenér v Dubaji. Pirlo celý život dokazoval, že fotbal je především o inteligenci.

Pirlo nehrál fotbal sám – byl článkem v řetězu výjimečných osobností. V AC Milan po boku něj záříl Kaká, brazilský génius, jehož přímočarost doplňovala Pirlovu rafinovanost jako yin a yang. Clarence Seedorf a Gennaro Gattuso tvořili s Pirlem jeden z nejobdivovanějších středů zálohy v historii Série A. Trenér Carlo Ancelotti byl ten, kdo Pirlovi uvěřil a dal mu svobodu tvořit. Bez Ancelottiho by možná Pirlo nikdy nenašel svou pravou pozici. V reprezentaci byl Pirlo srdcem zlaté generace z roku 2006 – Francesco Totti, Alessandro Del Piero, Fabio Cannavaro. V Juventusu se jeho spoluhráči stali Arturo Vidal, Paul Pogba a Álvaro Morata – mladší generace, které Pirlo předával zkušenosti. Mezi soupeři vynikal Xavi Hernández jako největší rivalita dvou odlišných filozofií středu pole – španělský tikitaka versus italský catenaccio s Pirlem jako výjimkou potvrzující pravidlo.

Retro Andrea Pirlo dres existuje ve dvou ikonických podobách. Ta první a nejžádanější je červenočerný dres AC Milan ze středních let – zejména dresy z sezón 2002/03 a 2006/07, kdy Milan triumfoval v Lize mistrů. Pirlovo číslo 21 na zádech červenočerného dresu je pro sběratele svatý grál. Klasický design s svislými pruhy, zlatými detaily a logem Opel nebo Emirates na hrudi – to je ikonická estetika, která nikdy nezestárne. Druhou variantou jsou černobílé pruhované dresy Juventusu ze sezón 2011–2015. Pirlo v Turínu nosil číslo 21 a jeho jméno na černobílém dresu evokuje éru dominance Staré dámy v italském fotbale. Zvláštní místo zaujímají dresy italské reprezentace – bílé i modré varianty z mistrovství světa 2006 jsou mezi sběrateli velmi ceněné. Modrý dres s číslem 21 z německého šampionátu je připomínkou největšího Pirlova kolektivního triumfu. Každý z těchto dresů vypráví jiný příběh, ale všechny mají společného jmenovatele – eleganci a vítězství.